Z historie shiatsu

Zatím nejstarší dochované znázornění meridiánů pochází z 2. století před naším letopočtem: jde o tzv. sošku z Mien-jangu, která byla nalezena v jedné z odkrytých hrobek v Číně. Přibližně ze stejné doby jsou též rukopisy objevené v hrobkách dynastie Západních Chanů, znázorňující energetická cvičení podobná tomu, co dnes známe jako čchi-kung.

Shiatsu jako ucelený a propracovaný systém, jak se s ním setkáváme v současnosti, je záležitostí až 20. století (jako první použil toto označení Japonec Tamai Tempaku). Nicméně jeho kořeny sahají velmi hluboko – jak je zřejmé z již zmíněných archeologických objevů, práce s energií byla lidstvu známá už před více než dvěma tisíci lety. Byla využívána k léčení, ale také k vlastní kultivaci a rozvoji v oblasti fyzické, duševní i duchovní, a obojí bylo našimi předky bráno velmi vážně. Svou roli nepochybně sehrál i fakt, že lékařů bylo v těch dobách jako šafránu a jejich služby si mohli dovolit pouze lidé z nejbohatších vrstev. Chudí mnohdy neměli než vlastní ruce – a pokud se trochu vyznali, tak i bylinky či moxování (nahřívání určitých částí těla, dnes zejména některých akupunkturních bodů).

To pochopitelně u řady nebezpečných onemocnění nestačilo (a ani medicína si s nimi ještě nevěděla rady), na druhou stranu laskavý dotek rukou dobře propojených se srdcem a umějících vnímat energii jiného člověka dokázal často divy, zejména pak u potíží psychického či emocionálního rázu, které bychom dnes zřejmě shrnuli pod termín psychosomatika. A těmi lidé trpěli v každé době – stačí jen pomyslet, co asi s psychikou člověka udělaly války, které se prohnaly krajem, nebo morová epidemie, jež mu vzala několik členů nejbližší rodiny.

Japonské shiatsu staví především na starší, tradiční masáži zvané „anma“. V minulém století se rozdělilo na několik různých směrů a každá z významných osobností si vytvořila vlastní styl.

Tokujiro Namikoshi

Namikoshi byl žákem Tamaie Tempaku a zakladatelem tzv. Namikoshiho školy. Pro tu je charakteristické, že se vzdálila pojmům tradiční medicíny a přiblížila se západnímu stylu. Principy shiatsu vysvětluje vědecky, díky čemuž získalo shiatsu uznání i v západním světě (ale i v Japonsku je Namikoshim založený Nippon Shiatsu Institute, dnes známý jako Japan Shiatsu College, jedinou oficiálně uznávanou školou shiatsu). Namikoshiho přístup byl základem tzv. Nipponského stylu shiatsu, který pracuje s tělem a využívá především znalostí z fyziologie – psychický a duchovní rozměr pomíjí.

Wataru Ohashi

Další významná osobnost a zakladatel tzv. Ohashiatsu, s nímž se lze setkat především v USA. Typická je pro něj větší lehkost a hravost, využívání váhy terapeutova těla a celkově velká souhra mezi ošetřovaným a terapeutem. Hodně pracuje s protahováním a rotacemi a na první pohled může připomínat tanec.

Shizuto Masunaga

Masunagův styl propojuje více duši a tělo (Masunaga byl učitelem psychologie na univerzitě v Tokiu) a kromě bodů a klasických akupunkturních drah pracuje ještě s jemnějšími meridiány, kterým se někdy říká Masunagovy nebo také dráhy zen shiatsu. Zenový rozměr shiatsu je nejvíce spojován právě s Masunagou, nicméně významně ovlivnil i další, například Ohashiho, takže nakonec v praxi zen shiatsu převládlo nad Namikoshiho školou, která zůstala více technická. V teoretické rovině hraje důležitou úlohu v Masunagově stylu učení pěti prvků (elementů), s nimiž pracuje také čínská medicína.

Shiatsu na Západě

Mimo Japonsko se shiatsu šířilo zejména od 70. let minulého století. Do Ameriky mu vstup výrazně usnadnila generace beatniků a hippies, která se živě zajímala o východní kulturu i spiritualitu. Objevilo se však také v Evropě a v některých zemích (například ve Velké Británii) jej dnes nabízejí i nemocnice a další zdravotnická zařízení zdarma a je vnímáno jako součást péče o zdraví, především v oblasti prevence. V České republice tento statut zatím nemá, přestože je tu několik zavedených a již dlouho fungujících škol shiatsu, které za dobu své existence vytrénovaly stovky praktiků. Do velké míry je tato situace důsledkem stávající legislativy, konzervativního prostředí a značné nedůvěry k jakýmkoli alternativním metodám. Bohužel ke škodě mnohých, jimž by shiatsu mohlo přinést řadu zdravotních benefitů a v nejednom případě i velkou úlevu.