Vnitřní vítr
Vítr jako klimatický jev představovat netřeba. Z hlediska jeho vlivu na naše zdraví však stojí za to zdůraznit, že jsme vůči němu nejzranitelnější na jaře a „vstupní branou“ do těla je především zátylek, krk a ramena. Právě tak často začínají jarní nachlazení, ale i zablokovaný krk a bolesti hlavy: za oknem vysvitne slunko, vyjdeme si nalehko užít trochu jarního vzduchu a ouha! – znenadání je tu protivný studený vítr a než dorazíme domů… V dnešní době klimatizací s proudem studeného vzduchu (směřujícího obvykle shora – na hlavu, krk, ramena…) nás stejný problém může poměrně snadno potkat i v létě.
Tradiční čínská medicína přiřadila Vítr elementu Dřeva. K němu patří také meridiány žlučníku a jater a z ročních období jaro. Což není jen metafora – vždyť největší změny, růst a aktivitu rostlin můžeme pozorovat právě po skončení zimy. Zároveň vítr prověřuje kvalitu dřeva: jeho pružnost, přizpůsobivost, pevnost a dobré spojení se zemí. Na rozdíl od sucha, vlhka či zimy dává stromům minimální čas na adaptaci – vichřice se může objevit zničehonic a jen kvalitní, dostatečně ohebné dřevo má naději, že nebude vyvráceno nebo jinak poničeno. Dřevo v nás je naše pružnost a schopnost reagovat na změny. Kdo vzdoruje a vzteká se (hněv je hlavní emocí spojenou s elementem Dřeva), brání se urputně změnám a prudkosti, s níž někdy přicházejí, bývá daleko snadněji zlomen.
Vítr však může být též metaforou pro mnohá dění v našem těle. V TČM a zen shiatsu se mluví o tzv. Vnitřním větru. Mezi jeho typické projevy patří:
stěhovavé bolesti (tu píchne, tam zabolí a za chvíli zas někde jinde) – podobně jako u nenadálých poryvů větru
křeče – ztuhnutí svalu, které nemůžeme ovládat – právě tak jako vítr, který si dělá, co chce
tiky, třesavky
bolesti v kloubech, opět často stěhovavé (chvíli kyčel, pak zas rameno…)
migrény
strnulá šíje, ramena
zvýšená citlivost na klimatizaci a průvan, nesnášenlivost větru
nejrůznější „podivné“ projevy, které se stejně rychle objeví jako zmizí (nebo mají tendenci se vracet, avšak nemají trvalý ráz)
Pro Vnitřní vítr (podobně jako pro ten vnější) je charakteristická jeho nepředvídatelnost, a je tedy poměrně obtížné jej „lapit“ a z těla vyhnat. Člověk, kterého uvedené obtíže sužují, se o to obvykle snaží – a zuří, protože se mu to ne a ne podařit. Velmi často se Vnitřní vítr vyskytuje u lidí, kteří chtějí mít vše pod kontrolou a v důsledku toho jsou téměř neustále v napětí. Jenže co je napjaté, nemůže být pružné, a právě Vnitřní vítr těmto lidem znovu a znovu (a často bolestně a k jejich velké frustraci) tuto jejich zranitelnost připomíná. Pokaždé je překvapí na novém místě a vždy jako by byl o krok napřed.
Typickým příkladem poukazujícím na téma přílišné kontroly jsou třeba nenadálé noční křeče, které přicházejí i bez předchozí velké fyzické námahy. V noci totiž vědomou kontrolu ztrácíme. Takový člověk pak doplňuje do těla hořčík, zkouší to a ono, snaží se odhalit příčinu a dostat problém pod kontrolu. Jenže to nefunguje, protože příčina obtíží se řeší pouze na fyzické rovině a nikoli v psychice, odkud ve skutečnosti vychází. Pokud tedy trpíte křečemi a váš lékař pro to neshledal žádný důvod, navštivte praktika zen shiatsu a pokuste se tuto nepříjemnou záležitost vyřešit s ním. Možná budete překvapeni.
Navzdory běžnému přesvědčení těch, které Vnitřní vítr trápí, totiž vlastně nejde o to se jej zbavit. I vítr je jen energie – hybná síla, která se dá využít. Stromům pomáhá v rozmnožování, zbavuje je suchých a nepotřebných částí, a tím napomáhá jejich růstu a vývoji. Také člověk z něj může mít prospěch. Jen je na to potřeba, a zde je to přirovnání trefné, jít od lesa. Tedy zapracovat na oné pružnosti, fyzicky i přeneseně, a snažit se v sobě kultivovat schopnost přizpůsobovat se aktuální situaci a věčné proměnlivosti namísto toporného úsilí předělávat stále „tady a teď“ ke svému obrazu.
Otevírat se, pouštět a nebát se rozletět… I když nevíme, kam přesně nás vítr donese…
