Tradiční čínská medicína, nebo ajurvéda?

Při hledání alternativ k západní lékařské vědě (která není špatná, ale také ne všemocná) člověk dříve či později narazí na dva odlišné přístupy ke zdraví – ajurvédu a čínskou medicínu. A přichází dilema: pro co se rozhodnout?

Tak jako mnoho jiných otázek kladených dualisticky „buď – anebo“ je i tato položena nesprávně. Ale popořádku…

Oběma přístupům je společné to, že jsou velmi staré, komplexní a opírají se především o rozsáhlé empirické poznatky (nejsou tedy vždy tak exaktní jako západní medicína, zato mají výhodu celostního přístupu a schopnosti vidět souvislosti i tam, kde je naše lékařská věda a praxe nevidí). Oba také vznikly v Asii. Zen shiatsu vychází spíše z tradiční čínské medicíny, nicméně i ajurvéda může být pro terapeuta shiatsu v mnohém užitečná.

TRADIČNÍ ČÍNSKÁ MEDICÍNA (TČM) využívá principů, které ukazuje obrázek: jin a jang (zpravidla zobrazovány jako kruh) a teorie pěti prvků či pěti elementů (viz čínské znaky).

Protiklad jinu a jangu najdeme v taoismu a čínské filosofii, velmi dobře se však dá uplatnit i při práci s lidským tělem. JANG značí horkost, sucho, povrch, ochranu, pohyb, funkci, prázdnotu, ducha. JIN je chlad, vlhkost, hloubka, výživa, klid, podstata, plnost, hmota. Jinové orgány jsou tedy ty „plné“ (srdce, játra, ledviny, slinivka…), zatímco jangové jsou „prázdné“ a slouží spíše ke skladování a přeměně (žaludek, střeva, močový měchýř, žlučník…). Také symptomy nerovnováhy v těle mohou být povahy jangové (např. ostrá bolest, horkost, neklid) nebo jinové (tupá bolest, chlad apod.).

Cyklus pěti prvků najdeme v rámci roku i lidského života: voda (zima, prenatální období), dřevo (jaro, dětství), oheň (léto, dospívání), země (babí léto, dospělost), kov (podzim, stáří). S každým elementem se ovšem v TČM pojí i řada dalších věcí – konkrétní orgány, tělní tekutiny, barvy, chutě, emoce, psychologické funkce a vlastnosti atd. Je to velmi propracovaný systém, v němž se jednotlivé prvky navzájem ovlivňují, a to buď zdravým, nebo patologickým způsobem – a terapeutovi zen shiatsu může dobrá znalost těchto souvztažností poskytnout důležitý náhled na stav klienta a možné příčiny nerovnováhy.

AJURVÉDA pochází z Indie a s dualitou a pěti prvky pracuje také. Zde se rozlišuje mužská síla ducha (puruša) a ženská tvořivá síla hmoty (prakrti). Elementy jsou tu rozložené trochu jinak: éter, vzduch, oheň, voda a země. Z hlediska léčení jsou v ajurvédě klíčové tzv. tři základní energetické charakteristiky či typy neboli dóši: váta (vzduch), pitta (oheň) a kapha (voda). Každý člověk se rodí s trochu jiným poměrem těchto tří a má tendence k určité nerovnováze, kterou je třeba vyvažovat vhodnou stravou, bylinami a způsobem života. Čím více jsou naše dóši v rovnováze, tím jsme zdravější a naopak – čím větší je vychýlení z této rovnováhy, tím závažnějším zdravotním potížím musíme čelit. Funkce jednotlivých dóš jsou provázány a navzájem se doplňují.

Podobně jako TČM vidí i ajurvéda příčinu nerovnováhy často v psychice (problém začíná na jemnější úrovni a teprve později se projeví i v těle), svou roli však pochopitelně hrají též vnější vlivy: roční období, prostředí, kde žijeme, denní režim a také již zmíněná strava a životní styl.

U obou přístupů rovněž platí, že se zaměřují zejména na prevenci, tedy zachování rovnováhy a zdraví. To neznamená, že nejsou užitečné v nemoci, působí však komplexněji a zpravidla pomaleji a v případě vážných či akutních onemocnění může být na tyto tradiční metody nedostatek času a pak je zcela na místě vyhledat moderní lékařskou péči. Vyzdvihovat dogmaticky jedno a zatracovat druhé je nebezpečné a může se vymstít. Každý přístup má své výhody a svá omezení.

A to je třeba mít na paměti vždy – abychom se vrátili k otázce z úvodu. Jak TČM, tak ajurvéda mohou přinést důležité vhledy a oba přístupy mají svou vnitřní logiku a z hlediska péče o zdraví své opodstatnění. Pořád nicméně platí, že se jedná o zobecňující principy a každá taková generalizace je do určité míry zkreslující a na konkrétní situaci, život a zdraví konkrétního člověka se nedá jednoduše a beze zbytku „napasovat“ (ačkoli to zastánci té či oné metody bohužel často dělají).

Velkou výhodou zen shiatsu je, že sice využívá této moudrosti nahromaděné bezpočtem generací, ale nejpodstatnější je u něj vždy jedinečnost příběhu daného klienta a to, kde se nachází dnes, právě teď, v této chvíli. V jakém stavu je aktuálně jeho zdraví, jak jsou (či nejsou) naplněny jeho současné potřeby, jak harmonické jsou momentálně jeho vztahy… To nemůže žádný obecný systém, jakkoli propracovaný a inspirativní, přesto vždy a priori statický, nikdy zachytit. Život je nekonečná proměna, okamžik za okamžikem, a jen respekt a cit pro tuto nekonečnou živost, dynamiku a proměnlivost (byť by i měl být v danou chvíli v rozporu s obecnými principy) může být v péči o naše zdraví doopravdy prospěšný.