Když tóny léčí…

Fonoforéza, zvaná někdy též tónová akupunktura, je jednou z metod, které u klientů hojně využívám.

Pracuji přitom s různě dlouhými ladičkami (délce odpovídá výška tónu), resp. jejich zvukem a vibrací. Obvykle je přikládám na akupunkturní body, kde mají UVOLNIT STAGNACI ENERGIE, mnohdy pociťovanou jako bolest, ale účinné jsou i na kloubech, zejm. pak kyčlích, kolenou a ramenou. Úlevu přinášejí také při blokádách v oblasti hrudní páteře, potížích s meziobratlovými ploténkami nebo bolestech v oblasti SI skloubení, s nimiž v dnešní době plné stresu přicházejí klienti a klientky stále častěji.

Ladičky CELKOVĚ ZKLIDŇUJÍ TAKÉ PO PSYCHICKÉ STRÁNCE a velmi dobře na ně reagují jak dospělí, tak děti. Napomáhají uvolnění těla i mysli, které je klíčové pro nastartování regeneračních procesů. V případě některých dětí, které se necítí dobře, když na ně sahá cizí člověk, pak mohou být i jedinou variantou ošetření a řešení psychosomatických potíží, zejm. při prvním či druhém setkání s praktikem zen shiatsu.

Speciální ladičky používám v závěru při práci na hlavě. Úlevu přinášejí především lidem trpícím na bolesti hlavy a migrény, napětí v oblasti očí nebo čelisti, pomáhají při ztuhlosti či blokádě krční páteře.

Oproti klasické akupunktuře má ta tónová výhodu v tom, že je JEMNĚJŠÍ, A TEDY VHODNÁ I PRO TY, KDO Z NĚJAKÉHO DŮVODU NEMOHOU ČI NECHTĚJÍ STANDARDNÍ OŠETŘENÍ U AKUPUNKTURISTY PODSTOUPIT . Tak jako u masáží platí, že po jednom člověku můžete chodit, zatímco druhému nedělá dobře už intenzivnější dotek, i tady jsou lidé, kteří jehly snášejí výborně, kdežto jiným to příliš nesvědčí. V zen shiatsu ani u fonoforézy rozhodně nejde o to „zatnout a vydržet“, to regeneračním procesům nijak nepomáhá. Ostatně – kdo si doopravdy užívá masáž připomínající spíše zákrok na zubařském křesle? Představa, že čím víc síly terapeut či masér používá, tím je účinek jeho práce větší, ani trochu neodpovídá realitě.

Další výhoda ladiček spočívá v tom, že jejich vibrace je do velké míry ÚČINNÁ I BEZ DOTEKU, v určité vzdálenosti od těla, a proto je lze použít i na částech těla, kde klientovi či klientce není dotek příjemný, a stejně tak u otevřených ran apod. (K zahojení rány přirozeně samotná ladička nestačí, nicméně její správná, opakovaná aplikace může hojivý proces značně urychlit.)

Totéž platí TAKÉ PRO TĚHOTNÉ ŽENY, kde není vždy použití jehel v plném rozsahu možné. Zvuk a vibraci ladičky vnímá nejen matka, ale i dítě, přičemž ladička napomáhá komunikaci mezi oběma a přispívá k jejich vzájemnému „sladění“ a harmonickému průběhu těhotenství.

POUŽÍVÁNÍ LADIČEK NENÍ NIJAK KONTRAINDIKOVÁNO. Je možné s nimi experimentovat i doma, klienti si je ode mě občas půjčují, pro sebe nebo pro své děti. Tak jako u mnoha jiných terapií však i v tomto případě platí, že účinek je vždy větší, pokud ji na nás provádí někdo jiný a my můžeme zůstat spíše v receptivní roli – teprve tehdy máme totiž možnost se doopravdy ponořit do hluboké relaxace, „vypnout hlavu“, sledující, co dělám a jak, a nechat chvíli věcem zcela volný průběh. Už to samo o sobě je pro mnohé lidi velmi léčivé: čas strávený s někým, komu důvěřuji, kde se nemusím ničeho obávat a snažit se mít věci pod kontrolou, kde nemusím posuzovat, co je správné a co ne, kde můžu klidně i usnout, neboť vím, že jsem v bezpečí.

Významnou roli mohou ladičky sehrát též PŘI PRÁCI S TRAUMATY a fungovat tak jako doplnění psychoterapie. Velmi častým důsledkem traumatického zážitku, ať už je jím cokoli, je zásadní narušení důvěry (v sebe sama, v jiné lidi či v život jako takový), narušení v mnoha případech tak hluboké, že je téměř neviditelné – o to větší je však potom jeho dopad na naše zdraví a životní spokojenost.

Přitom nemusí jít nutně o dramatické okolnosti. I zážitek malého dítěte, od kterého matka na delší chvíli odběhne a ono se najednou cítí opuštěné a ohrožené, se může do jeho duše zapsat velmi hluboko. U citlivějších dětí tomu tak někdy je. V dospělosti se pak může takový člověk potýkat například s některými druhy závislosti, aniž by rozuměl tomu, kde se v něm ono ustavičné nutkání bere.

Trauma je takto skryto, protože je velmi bolestivé. Toto „oddělení“ od něj je velmi časté a umožňuje nám nějak žít a fungovat dál, problém však zůstává nevyřešen. Je to podobné jako vzít si lék proti bolesti. Někdy je potřeba to udělat, nikdy to však neodstraní skutečnou příčinu. K tomu je nutné – a stejně tak u traumatu – jít mnohem hlouběji. Postupně, bez naléhání, s trpělivostí a soucitem. A právě fonoforéza prováděná zkušeným terapeutem může být svou jemností v tomto směru velmi nápomocná.