Dech a duch
V dnešní velmi jangové (moderním slovníkem „uspěchané“ nebo „akční“) době nám mnohdy citelně chybí čas se zastavit a nějakou dobu nekonat – prostě jenom být. Někdo může mít pocit, že je k této neustálé akčnosti nucen, a kdyby pořád nekmital a něco neřešil, dostal by se brzy do existenčních potíží („taková už je zkrátka doba“); na rovině hodnot a přesvědčení můžeme zase vidět smysl svého života pouze v konání a „bytí“ vnímat jen jako luxus, jako něco za odměnu. Nebo jako nepřípustné nicnedělání. Lenost. Hřích. A já přece nejsem líný / líná!
Vydatně apel „buď akční“ umí podpořit i reklama, sugerující, že život je o množství zážitků, vzrušení, neustálé stimulaci, případně budování kariéry a zvyšování výkonu – a když už nemáš šťávu, dej si energy drink a můžeš vesele frčet zase dál.
Tato závažná absence jinu (a tedy i absence rovnováhy mezi konáním a bytím) v našem životě se projevuje na mnoha úrovních. Na fyzické například chronickým nedostatkem odpočinku a s tím souvisejícími problémy, na energetické úrovni koncentrací energie v hlavě a horní části těla a jejím nedostatkem ve střední a dolní části těla, v emocionálně-mentální rovině přemírou myšlení (jang) a ochuzeným prožíváním či malou emocionální stabilitou (jin), v rovině pozornosti přílišným zaměřením na to, co je „vně“, a malým kontaktem s tím, co je „uvnitř“. V oblasti spirituality je to pak například víra ve smyslu ztotožňování se s koncepty a idejemi (ať už svými nebo cizími), víra neukotvená, nezakořeněná ve vlastní životní zkušenosti a nespojená s tělem, víra, jíž chybí vnímání podstaty (jin), otevřenost a schopnost naslouchat. Být v klidu a jenom pozorovat. Bez posuzování. A bez konání.
Nechat si každý den prostor pro toto bytí a neposuzující pozorování – a není nutné tomu říkat meditace, i když techniky rozvinuté během staletí v buddhismu i jinde mohou být v tomto směru nápomocné – je pro rovnováhu v našem životě naprosto zásadní. Právě pro ten návrat k podstatě (nejen sebe, ale všeho bytí) a kontakt s tím, kdo doopravdy jsme, odkud jsme přišli a kam jdeme. Teprve tehdy dostává každá naše „akce“, veškeré naše jednání (jang) nějaký směr a smysl – bez jinu, bez bytí, bez pravidelného zastavení a spojení s podstatou pouze těkáme od jednoho k druhému. Každý směr potřebuje svůj výchozí bod.
Stále více lidí si dnes tuto absenci jinové kvality a s ní spojenou roztěkanost začíná ve svém životě uvědomovat a meditační praxi či něco, co funguje podobně, začínají vyhledávat. Různým lidem pochopitelně vyhovují různé přístupy a styly, konkrétní forma vlastně ani není příliš důležitá – tedy za předpokladu, že obsahuje právě onu soustavnou kultivaci schopnosti zastavit se a vnímat. A za předpokladu, že i když tuto formu či techniku „děláme“ (třeba proto, abychom se cítili dobře), ve skutečnosti jde daleko spíše o „bytí“ – bytí právě teď. „Právě teď“ není nekončící nirvána – někdy se cítím skvěle a jindy zase ne. Ale tak či tak, jsem s tím. Pozoruji, ale nehodnotím. To je skutečná praxe „právě teď“. Kromě jiného má blahodárný účinek na naše zdraví.
I z čistě fyzického hlediska totiž může být meditace velmi přínosná. Udržováním vzpřímené páteře například umožňujeme průchodnost a správné fungování centrálního energetického kanálu, který páteří prochází a propojuje nebe (jang) se zemí (jin). I ostatní meridiány v našem těle zhruba udržují vertikální směr. Většina jógových i jiných meditačních škol a tradic rovněž věnuje velkou pozornost dýchání a není náhoda, že v řadě jazyků jsou slova dech a duch příbuzná a mají stejný kořen (viz též např. latinské spiro a spiritus). Pravidelná meditační praxe v mnoha případech kvalitu dýchání zlepšuje, dech se zpomaluje a prohlubuje, což příznivě ovlivňuje srdeční činnost a celou řadu dalších pochodů v těle. Zklidnění během meditace je velmi prospěšné i pro náš mozek a nervovou soustavu a umožňuje celému tělu regenerovat a dobře se připravit na další jangovou fázi, ať už je jí práce, studium nebo něco jiného.
Svým klientům a klientkám často nějakou formu meditace doporučuji, zejména pak těm, jejichž zdravotní potíže signalizují příliš silný jang a oslabený jin (syndrom vyhoření, chronická únava, určité druhy bolestí hlavy, spánkové poruchy a mnohé další). Většina problémů, u nichž je shiatsu užitečné, má své psychosomatické pozadí, a je proto v takovém případě více než na místě udělat si každý den trochu času se zastavit a podívat se na to, co se to vlastně v mém životě děje. Co skutečně cítím? Jak prožívám své vztahy, svou existenci? Co se ve mně odehrává? Kdo doopravdy jsem? To všechno jsou důležité otázky a jen my sami na ně můžeme najít odpověď, která nám skutečně pomůže. V žádné knize ani článku se vyčíst nedají.
K hledání odpovědí je potřeba vytvořit si pravidelnou příležitost. Dobrá může být třeba i procházka v lese, ideální však je, pokud jsme co nejméně rozptylováni podněty zvenčí a konáním a můžeme co nejvíce pozornosti zaměřit dovnitř. Právě v tom je meditace nedocenitelná a hodí se ji zařadit do svého každodenního programu. Ne proto, abychom zvýšili svůj výkon nebo zdokonalili své dovednosti, ale abychom se učili hlouběji a úplněji – ze své podstaty – být.
